www.pardubickypernik.com

Z jakého materiálu si mám vybrat řemínek hodinek?

Wed, 03 Mar 2021 19:48:17 +0100

Kůže (hovězí, vepřová, telecí..) je nejčastěji používaná. Nerezová ocel (stainless steel), je kvalitní, nekorodující kov, nevýhodou je větší hmotnost. Plast je lehký, křehký, antialergenní materiál, vhodný pro sportovní použití. Kůže (hovězí, vepřová, telecí..) je nejčastěji používaná. Nerezová ocel (stainless steel), je kvalitní, nekorodující kov, nevýhodou je větší hmotnost. Plast je lehký, křehký, antialergenní materiál, vhodný pro sportovní použití.

Mám zvolit safírové nebo minerální sklo na hodinkách?

Wed, 03 Mar 2021 19:48:17 +0100

Safírové sklo má velmi vysokou tvrdost, hodinky tedy ochrání. Minerální sklo (sklo s vysokou tvrdostí) by mělo být považováno jako standard. Z důvodu zvýšení odolnosti mají minerální skla často povrchovou úpravu proti poškrábání. Safírové sklo má velmi vysokou tvrdost, hodinky tedy ochrání. Minerální sklo (sklo s vysokou tvrdostí) by mělo být považováno jako standard. Z důvodu zvýšení odolnosti mají minerální skla často povrchovou úpravu proti poškrábání.

Mohu se s hodinkami, na kterých je uvedena vodotěsnost 50 m potápět?

Wed, 03 Mar 2021 19:48:17 +0100

Hodnota 50 m u většiny značek odpovídá 5ATM. Takto označené hodinky jsou odolné pouze vůči sprchování nebo mytí rukou, pro potápění jsou tedy naprosto nevhodné. Hodnota 50 m u většiny značek odpovídá 5ATM. Takto označené hodinky jsou odolné pouze vůči sprchování nebo mytí rukou, pro potápění jsou tedy naprosto nevhodné.

Historie společnosti

Wed, 03 Mar 2021 19:48:17 +0100

Historie cukrářské firmy JANOŠ

Vlevo Josef Janoš - senátor Společenstva cukrářů České republiky a vpravo Drahoš Hvězda - prezident Společenstvo cukrářů České republiky. Kořeny cukrářské výroby firmy Janoš sahají hluboko do počátku minulého století, kdy paní Marie Janošová, vyučená kuchařka, vyráběla cukrářské výrobky, svatební dorty, dezerty, koláče a příležitostně ( na Mikuláše, Vánoce a Velikonoce ) i perníky, jimiž zásobovala svou prodejnu Občerstvení. Její výrobky byly mimořádné kvality, vždy precizně ozdobené a vynikající chuti. Byly žádány i na zakázku např. dorty na svatbu.

Na její umění navázal syn Josef, který se jejím uměním inspiroval a v roce 1941 se začal učit v Kroměříži u firmy Josef Bíma cukrářskému řemeslu . Pan mistr Bíma byl skutečně schopný odborník a jeho výrobky můžeme právem označit za umělecké.

Svou druhou praxi vykonával Josef Janoš v Přerově u firmy Sum. Jeho mistr byl dokonce jmenován Národním umělcem v cukrářském oboru. V učení se naučil i základy práce s perníkem, která ho mimořádně zaujala.

Po vyučení ještě dva roky pracoval u firmy Josefa Bímy jako tovaryš, ale pro získání větší praxe odešel za prací do Prostějova a později do Starého Města pod Sněžníkem do firmy Lucuk. Tuto firmu dokonce sám vedl jak po stránce odborné, tak administrativní, neboť majitel firmy nebyl odborníkem.

Po ukončení vojenské služby nastoupil v Pardubicích v Pernerově ulici do bývalé soukromé perníkářské firmy Jana Langra. Perník se vyráběl už jen částečně, spíše perníkové řezy a zdobený perník pouze příležitostně - na Mikuláše,Vánoce a Velikonoce a různým delegacím a návštěvám, na festivaly, do divadla apod. V této firmě pracoval Josef Janoš nejdříve 3 roky jako tovaryš a pak jako vedoucí.

Měl na starost celou cukrářskou výrobu a šéfoval 16-ti cukrářům. Když pan Langr, který většinou velké zakázky na zdobený perník sám dělal zestárl a práci ze zdravotních důvodů nemohl vykonávat, pustil se do toho sám.

Všechno zvládal s mistrovskou dokonalostí a brzy předčil i svého mistra. Vždycky se o všechno zajímal, ke všemu přistupoval tvůrčím způsobem. Jeho díla byla nejen výbornou pochoutkou , ale i estetickým zážitkem. Postupně se jeho práce a to téměř každý výrobek, začal stávat malým uměleckým dílem.

Oženil se s Věrou Švandovou, která se mu stala velkou oporou nejen v životě, ale i v práci. Pracovala s ním totiž v jedné dílně jako cukrářka.

V roce 1958 byl pověřen svazem družstev ( později Jednota ) výrobou velikého perníkového srdce na Světovou výstavu v Bruselu. Pracoval na něm několik dní dlouho do noci, ale výsledek stál za to. Srdce sklidilo zasloužený úspěch a dokonce se o ně zajímala i belgická královna.